Sestavit jasný rozvrh činností a napsat pro každého srozumitelné krátké pravidlo chování ve škole nebo mimo školu.
Zasedací pořádek organizovat tak, aby hyperaktivní dítě sedělo dohromady s ostatními blízko stupínku a tabule, ne však u okna a ne s dítětem se stejnou poruchou.
Každá mimoškolní aktivita je předem oznámena a ve všech bodech s žáky prodiskutována (hyperaktivní dítě se na to musí připravit a zaměřit). Každá změna se musí sdělit v klidu.
Domácí úkoly se zapisují každý den do deníčků, kontrolují se rodiči, podepisují a druhý den ráno jsou žáci přezkušováni učiteli. To ušetří mnoho zbytečných diskusí jak rodičům, tak učitelům.
Cenné předměty, které si dítě bere do školy, se pravidelně ohlašují a s dítětem kontrolují.
Každá prudkost, vzrušení, by měla být zmírněna.
Při nepřiměřeném chování žáka zůstává učitel chladný a nezvyšuje hlas.
Dovolte dětem jako pomůcku k zapamatování si svých povinností vystavit si nakreslené obrázky nebo si zapsat různé body (jako starší děti) !
Pokud je to možné, odstraňte ze třídy vše nežádoucí, co by mohlo odvádět pozornost.
Učitel reaguje tiše, klidně, chápavě a zúčastněně.
Používá přímé, krátké a výstižné věty.
Důležité pokyny mají být u hyperkinetických dětí posíleny pomocí vizuálního nebo tělesného kontaktu.
Stůjte klidně a zůstaňte neteční, když se dítě začne chovat neklidně, například se zběsile točí. Napomínat, nadávat nebo vést diskuse je v této chvíli nesmyslné ! nejlepší je počkat, až se dítě uklidní, potom se teprve bavit o tom, co se stalo a o další činnosti.
Dítě je dočasně pod silným vnitřním tlakem, proto se musí bez přestání kývat (houpat nohama), vyrušovat, hlučet a mluvit. Nemá jinou volbu ! dejte dítěti příležitost často utírat tabuli, postarat se o houbu a křídu. Udělejte gesto, kterým opět dítěti připomenete, že se má utišit.
Pracujte, jak je to možné, v co nejmenších skupinách.
Počítat s dvojitým pracovním časem pro hyperaktivní nebo hypoaktivní děti!
Důležité úkoly nenechávejte na poslední vyučovací hodiny. Důležitý výklad učiva podejte v prvních 20 minutách !
Nechejte raději udělat dítě jednu část práce správně, než celou práci chybně.
Chyby ihned opravte, aby se již neopakovaly.
20.Odměňte pohotovost, ne jenom výsledek !
Zesílit důležitý pokyn můžete pomocí uchopení ramene dítěte nebo vizuálního kontaktu.
Při silném neklidu ve vyučování je možné zařadit uvolňovací sekvence pomocí her zacílených na tělo.
O přestávkách je možno - a doporučeno - provádět bohaté pohybové aktivity.
Chraňte dítě, aby se nestalo třídním kašparem, blbcem, obětním beránkem atp.
Buďte pozorní při žákovských pracích; stále znovu upozorňujte na oslovování, lehce se někoho dotkněte, přikývněte, usmívejte se !
Nechť jsou vaše příkazy a instrukce jasné a jednoduché.
Dítě se musí učit tak, aby se současně něčemu přiučili i ostatní:
má číst nahlas,
má samo povyprávět učební látku spolužákům či rodičům,
má si dělat poznámky při čtení,
mělo by se stále opakovat a opakovat !
Rozdělte děti do páru. Jeden je posluchač a druhý je mluvčí. V časovém limitu má mluvčí říci svému partnerovi: "Co nám paní učitelka uložila....". Nedávejte do páru dvě hyperkinetické děti.
Učte děti dávat pozor na neverbální podněty, aby lépe udržely pozornost při práci.
Když dítě poruší pravidlo, nereagujte s posměchem nebo rozčileně. I když tato chyba nemůže být prominuta, uvědomte si, že je to jeden z příznaků jeho poruchy. Zeptejte se klidně dítěte, jaké pravidlo bylo porušeno. Je-li to nutné, formulujte ho ještě jednou. Potom proveďte trest, který by měl být účinný a okamžitý. Dlouho se však o něm nesmí mluvit, co nejdříve ať je zapomenut.
Jako trest nesmí platit žádné opatření, které dítěti "zablokuje" životně důležité potřeby. Přestávky a možnosti pohybu musí být dodržovány. Dodatečné úlohy, které ještě více vyžadují pozornost, se k tomu nehodí. Zde se nejlépe osvědčí důsledný systém odměňování a potrestání pomocí bodů, který se denně zapisuje a na konci týdne je vyhodnocen. Body, které jsou odečteny (=trest) musí být zdůvodněny a viditelně vyvěšeny. Není třeba diskutovat a situace musí být naprosto jasná.
Dítě potřebuje být neustále povzbuzováno. Přizpůsobte se učebním osnovám podle času, aby se dostavil raději úspěch než neúspěch. Určete mu denně nějaký dosažitelný cíl a jakmile tohoto cíle dosáhne, pochvalte ho za to.
Při hodnocení prací označte barevně správné části a ohodnoťte je. Při zpětném hodnocení se koncentruje pozornost dítěte více na pozitivní aspekty práce.
Zpestření úkolů je velmi důležité a mělo by být utvářeno atraktivně, nikoli nudně. Například každé slovo by mělo být oživeno pěknou barvou, kterou si dítě samo vybere.
Vyměňte si se svým žákem alespoň lx denně přátelské slovo. Pozorujte každý nový kus jeho oblečení a bavte se o mimoškolních zájmech a aktivitách. Dítě by mělo pocítit, že se o ně upřímně zajímáte.
Navrhněte, aby děti ve třídě převzaly nějakou malou zodpovědnost, kterou dobře znají a která jim dělá radost. Nechejte je pocítit, že jejich příspěvek pro třídu je důležitý a povzbuďte rodiče, aby to dělali také.
Při setkání s rodiči dítěte myslete na to, že se nebudou soustředit jen na informace o dítěti. Pro jejich morálku je důležité, aby mohli být pyšní na své dítě, aby si byli jisti, že jejich dítěti rozumíte a že mu chcete pomoci. Snažte se jim sdělit co nejvíce pozitivních věcí.
Důležité je zejména zaměřit se na následující vlastnosti dětí:
smysl pro spravedlnost a odpuštění,
pohotovost pomoci jiným a starost o ně,
nadšení pro tvorbu,
láska ke zvířatům a k přírodě,
zájem otevřít se,
vynikající paměťové schopnosti a schopnosti myšlení,
odolnost proti zátěži a schopnost překonávat překážky.
Rodiče jsou domácí péčí o své hyperkinetické dítě zpravidla přetěžováni. Proto jim zprostředkováváme co nejvíce pochopení a povzbuzení v jejich náročné výchově.
Rodičům, dětem a všem příbuzným i blízkým vyjadřujeme naději a víru ve zlepšení chování dítěte, které se může správným vedením zařadit do společnosti stejně jako jiné děti.
