SYNDROM "CAN"
(Child Abuse and Neglect)

TĚLESNÉ A PSYCHICKÉ TÝRÁNÍ

Tělesné týrání je definováno jako tělesné ublížení dítěti anebo jeho nezabránění, příp. nezabránění utrpení dítěte, včetně úmyslného otrávení nebo udušení dítěte, a to tam, kde je určitá znalost či důvodné podezření, že zranění bylo způsobeno anebo že mu vědomě nebylo zabráněno.

Psychické týrání zahrnuje chování, které má vážný negativní vliv na citový vývoj dítěte a vývoj jeho chování. Psychické týrání může mít formu verbálních útoků na sebevědomí dítěte, opakované ponižování dítěte či jeho zavrhování. Vystavování dítěte násilí nebo vážným konfliktům doma, násilná izolace, omezování dítěte, vyvolávání situace, kdy dítě má skoro stále pocit strachu, což může též působit psychické ublížení.

I. ÚVOD

Konfrontace s fenoménem systematického a vědomého způsobování emoční a tělesné bolesti u dětí je pro většinu tzv. „normálních" lidí těžko pochopitelná a cizí. Tento problém proto odsouváme někam za hranici vědomí a snažíme se tak vyhnout prožívání našeho vnitřního konfliktu, který vyplývá z přirozeného soucitu a odpovědnosti na straně jedné a pocitu bezmoci a bezradnosti na straně druhé.

Mezi jednoduchá vysvětlení patří přesvědčení o tom, že týrání vyvolávají pouze patologické osobnosti, které se svým chováním a od většiny společnosti sami vydělují. „Oni" jsou ti, kteří mezi „nás" nepatří a kterých bychom se měli co nejdřívě zbavit, pokud bychom je mohli hned identifikovat. Pocity viny v nás sníží přesvědčení, že lidi, kteří týrají svoje děti jsou duševně nemocní, nesvéprávní tudíž si svoje chování neuvědomují. Jiným „ulevujícím" vysvětlením je názor, že děti týrají převážně osoby s nízkým vzděláním, „primitivové", nejlépe členové minoritních etnických skupin. Jednoduše by to neměl být nikdo, na koho bysme se podobali. Ujišťujeme se, že to nemůže být náš přítel, kolega soused nebo dokonce příbuzný.
Jsme však schopni rozlišit kdy a jak k týrání dochází, kde a proč začíná a kde končí? Víme proč v tzv. „normální" rodině, „normální" rodič týrá svoje „normální" dítě? Řada studií prokázala, že v procesu týrání fungují desítky faktorů. Základní otázkou zůstalo, jestli dospělí týrají děti proto, že jsou k týrání predisponováni intrapsychickými silami a podmínkami. Ze závěrů prací z posledního desetiletí vyplývá, že externí faktory a interní faktory se při vzniku a průběhu týrání navzájem složitě podmiňují.

Oddělování tlaků prostředí a vnitřních předpokladů se proto dnes jeví jako zavádějící. K pochopení vzájemného působení jednotlivých faktorů, kterým říkáme rizikové, nejlépe slouží tzv. "Integrativní model týrání", který vymezuje základní kontext působení rizikových faktorů týrání. Tento kontext zahrnuje úroveň působení na jednotlivce, a to jak rodiče tak samotné dítě a především jejich vzájemnou interakci ⁽¹⁾, na mikrosystém rodiny, zahrnující její strukturu, sociální postavení i vzájemné vztahy ⁽²⁾, na tzv. ekosystém, který zahrnuje užší společenství, obec, školu ⁽³⁾ a na úroveň celé společnosti, včetně kulturních a duchovních tradic, legislativních podmínek a medií, které dohromady tvoří tzv. makrosystém ⁽⁴⁾.

II. SCHÉMA INTEGRATIVNÍHO MODELU TÝRÁNÍ

• ONTOGENETICKÝ VÝVOJ (rodič, dítě, interakce)

• MIKROSYSTÉM (ekonom. a sociál. statut rodiny, struktura rodiny, výchovné styly,)

• EXOSYSTÉM (obec, sousedství, sídliště, škola, církevní společenství příbuzní,...)

• MAKROSYSTÉM (kulturní a duchovní tradice, legislativa, média,...)

(1) ONTOGENETICKÝ VÝVOJ, INTERAKCE RODIČ + DÍTĚ

Podezření na existenci určité vlastností na straně dítěte, které by jsou se vznikem týrání spojené pramení ze známé zkušenosti, že se některé děti stávají oběťmi násilí v rodinách a v různých institucích častěji než jiné. V souvislosti s tělesnými známkami bylo identifikováno několik tzv. biologických faktorů, které se u obětí týrání vyskytovaly častěji než u ostatních dětí. Tyto faktory mimo jiné zahrnují, nízkou porodní váhu, nedonošenost dítěte, vrozené nebo získané tělesné či mentální vady. Mechanizmus, který vede k ohrožení dítěte v důsledku chování rodiče se dá popsat na příkladu předčasně narozeného dítěte, které je matkou vnímané jako méně atraktivní, chudě odpovídající na její podněty a hůře utišitelné z čeho plyne nízký počet vzájemných pozitivních emočních interakcí. Tyto děti navíc vyžadují mnohem víc pozornosti a náročné péče, z čehož plyne, že jejich matky mají vyšší hladinu úzkosti, nezřídka spojenou s depresí z pocitů selhání.

Podobné postoje u rodičů vyvolávají děti s tzv. obtížným temperamentem, které charakterizuje zvýšená iritabilita, plačtivost, impulzivní chování, nepravidelnost rytmu spánku a krmení a celkově nižší mírou adapatability. Tyto děti navíc působí dojmem, že svoje chování neovládají záměrně, a agresivitu rodiče vědomě provokují. Tento mechanizmus je vlastní dětem, které u svých rodičů nedosahují přiměřenou reakci na svoje potřeby. Svoje emoční projevy agravují za účelem vyvolání emoční interakce s rodičem, nezřídka i za cenu verbálního a fyzického násilí ze strany rodiče.

V souvislosti s handicapovanými dětmi se téměř dvě desetiletí předpokládalo, že handicapované děti se stávají obětí týrání či zneužívání méně často než děti „zdravé". Smutnou pravdou je, že tyto děti jsou vystaveny ubližování, včetně týrání a pohlavnímu zneužívání, častěji než jejich vrstevníci. Jedním z důvodů je naprostá závislost postiženého dítěte na svém pečovatelovi, na kterého je odkázané až na úroveň uspokojování základních tělesných potřeb. Prozrazení ubližování by ve fantazii handicapovaného dítěte znamenalo ohrožení jeho tělesné existence. Pečovatel je s invalidním dítětem navíc v kontinuálním intimním kontaktu, což nejenom snižuje bariéru, ale významně limituje možnosti dítěte ubránit se. Ubližování postiženému dítěti je obvykle kombinace uvedených faktorů na straně dítěte a narůstající frustrace z náročné péče a z nenaplněných ambicí na straně rodiče.

Mezi stavy, který sice nevedou ke ztrátě svéprávnosti, do jisté míry však ovlivňují vnímání a ovládání, patří stav deprese, úzkosti a intrapsychické tenze, která vzniká v důsledku působení vnějších a vnitřních faktorů stresorů. Prožívání stresu je chronické v případě emoční a sociální nezralosti rodiče například v případě tzv. nezralých manželstev. Nedostatek sociálních zkušeností a dovedností, chybějící sociální a finanční zázemí, a především frustrace z nenaplnění emočních potřeb mladého rodiče může do té míry snižovat kvalitu péče o dítě, že sa tato stává rizikovou. V podobném riziku se nacházejí i tzv. svobodné maminky, vychovávají-li svoje dítě bez adekvátní emoční a sociální asistence okolí.

Dalším rizikovým faktorem na straně rodiče jsou jeho nadměrná a nereálná očekávání ohledem individuálního vývoje svého dítěte. Ku příkladu ambiciózní rodič se nemůže smířit s tím, že se jejich syn nebo dcerka neprojevuje jako geniální dítě, či neprojevuje dostatečný zájem o vybrané atraktivní povolání. Výzkumy ukazují, že tyto rodiče podobně jako významná většina dalších týrajících rodičů, na rozdíl od jiných pozorovatelů, vidí někdy svoje dítě jako méně inteligentní, záměrně neposlušné, zlobivé a nešikovné. Za povšimnutí stojí jak vnímá vlastnosti svého dítěte týrající matka: negativní chování dítěte považuje za výsledek trvalých vlastností, jako například povahovou črtu a pozitivní chování považuje za důsledek působení vnějších faktorů. Přesně opačně vnímá svoje dítě matka, která mu neubližuje.

Obecně se věří, že v ubližování dětem hraje významnou roli i působení alkoholu. Této souvislosti se věnovalo několik výzkumů, které však přímou souvislost mezi užíváním alkoholu nebo jiných drog a vznikem tělesného týrání nepotvrdily. Výsledky těchto studií jsou v určitém rozporu s průzkumem výskytu ubližování dětem v rodinách alkoholiků, dle kterých je ubližování dětem v těchto rodinách přibližně třikrát vyšší než u kontrolních rodin. Přesný mechanizmus, který by k ubližování pod vlivem alkoholu nebo jiné drogy vedl zatím popsán nebyl. Odhaduje se, že je to především desinhibiční účinek alkoholu, který k týrání přispívá tím, že snižuje ovládací schopnosti agresora a „odbržďuje" chování jedince s antisociální poruchou chování.

(2) MIKROSYSTÉM RODINY